Whanganui

Poslední den dva našeho tripáka jsme strávili v oblasti Whanganui. Psajkou národní park nás vítal zelení, ovcema a maras zatáčkama, kde jsem se musel vyhýbat kamenům velkým jako moje auto, který popadaly ze srázů kolem.

V noci jsem zažil svý první zemětřesení. Probíhalo to asi nějak takhle: spím jak pán v autě, na vedlejším sklopeným sedadle Kača. Vzbudím se uprostřed noci, všechno se třepe, jakože fakt hodně. Nejdřív myslím na to, že kolem jede vlak, ale pak si vzpomenu, že koleje tady fakt široko daleko nejsou, a taky není slyšet žádnej hluk. Kača vybafne: "Zamkni!" - zamknu. Ležíme podělaní v autě dál nějakou minutu, pak to utichne. Všude je klid, jakoby se nic nestalo. Ve filmech je vždycky rachot od padajících hrnků a talířů, ve skutečnosti ale bylo tich. Nic než ticho.

V parku si střihli Atene Skyline Track, nějakých 8 hodin dlouhý pochod přes kopečnatou buš. Až na jednu až dvě výjimky během tracku nevidíš prakticky nic, než buš. A kozy. Divoký, strakatý kozy.

Po zdolání nejvyššího vrcholu Taumata Trig (572 m) jsme už pádili jenom dolů k vesnici Atene. Asi tady borcům došla inspirace, protože vedlejší vesnice se jmenují London a další Jerusalem.

Na večer jsme to zapíchli u pláže ve Whanganui. Drsný kraj tadydle. Koupačka ani za peníze. No dobre, za peníze jo.

Další den jsme očumli město, který bylo fakt krásný a nabilo mě nadějí, že i moje cílová stanice, Palmerston North, kde strávím příštích 6 měsíců, se bude mít taky k světu. Tadydle můžeš omrknout místní kostelíček,

tadydle nějaký betonový psycho, který ale stejně ve městě zapadá,

a tadydle divokozápadní ulici. Vůbec spousta měst tady vypadá jak ze sedmdesátkovejch filmů se Stevnem McQueenem.

Příští stanice: Palmerston North!