Tesař s anglinou bojujíce

Abych se vrátil k tý mojí tesařině: i když se už anglicky domluvíš, jednou to je pro tebe druhej jazyk a Shakespearovi v originále stejně furt nerozumíš ani slovo, stejně jako tesařovi, kterej ti vysvětluje postup klempířských prací u stříhání pozinkovanýho plechu u arkýřovýho okna. Tak si občas nějaký věci domýšlíš (typicky blbě), hádáš (taky blbě), používáš slovník v mobilu (kterej to slovo stejně nenajde) a podobně.

Když tvůj majstr na stavbě zjistí, že nerozumíš, co ti právě usilovně vysvětloval, typicky to směšuje s ideou, že jsi tupec. Tzn. pokud nerozumíš, není to tím, že nemáš slovní zásobu tesařské slengoviny, ale tím, že jsi natvrdlej. Takže někdy je lepší dělat, že rozumíš, a porypat pár věcí nebo je udělat po svým, než přiznat, že zrovna nevíš, která bije. Typická situace, kdy se dostaneš do situace hloubavé nevědomosti, vypadá nějak takhle:

Majstr: "Majkl, dones mi prosím tě jzgsdjdf [slovo, který jsi nikdy neslyšel]. Je to v mým autě."

Řekneš: "Jasný, kémo, není problém."

Přišel jsem v zásadě na tři základní možnosti, jak se s touhle situací vyrovnat.

Učeň informační specialista

Jdeš k autu a mezitím usilovně googlíš, co tak asi chtěl. Pokud to řekl dostatečně srozumitelně, je možný odvodit, jak se to píše a našeptávač Google si s tím už nějak poradí. Vůbec nepoužívej vyhledávání v textu, ale rovnou obrázky jako správná učňovská guma. Hodně blbý je, když se daná věc jmenuje stejně jako nějaká taiwanská celebrita, to ti pak ty fotky moc neřeknou.

Učeň politik

Jdeš k autu, otevřeš ho, chvíli do něj čumíš a po chvíli, když tě nenapadá, co tak mohl majstr asi chtít, se vrátíš zpět a řekneš:

"Ty jo, nemůžu to najít, asi jsi to nechal doma."
Majstr: "Divný, ty jo čeknu to sám."

Jdeš s tesařem do auta, on ho otevře a samozřejmě během sekundy najde věc, pro kterou tě poslal. Ty se klepneš do čela s hlasitým: "Jo ty vole! Sem snad slepej asi." Furt lepší slepej, než natvrdlej.

Učeň vtipálek

Jdeš k autu a usilovně přemýšlíš, co asi majstr mohl chtít. Vylučovací metodou dojdeš k tomu, že mohl chtít jeden ze dvou nástrojů, které jsou ale svou podstatou určenej každej k úplně něčemu jinýmu. Vezmeš teda oba nástroje, jeden si dáš do zadní kapsy a přijdeš k majstrovi. Trochu se usměješ stylem "nemáš zač, drahý příteli" a podáš mu nástroj, který máš v ruce. Jestli ti majstr opětuje úsměv typu "dík gumo", jseš v cajku. Jestli vytřeští oči stylem "cos mi to zas přines ty voe!", vytáhneš ze zadní kapsy druhý nástroj a řekneš: "Ha ha, zase jsem tě dostal!" - a podáš mu vítězoslavně druhý nástroj s pohledem "přece sis nemyslel, že jsem ti chtěl dát tamten nástroj, kémo?"

Učni to maj v životě těžký prostě, zvláště pak takoví jako já, kteří vystřídají povolání vždy před tím, než dosáhnou mistrovství.