Pohoří Hunua

A máme tu jaro. Oficiálně začalo už 1. září, nicméně to, který můžeš cítit na líci, přišlo až neska. Tak jsme s Kačou vyjeli na tripáka - když už mám jednou tu káru, že jo. Zamířili jsme do Hunua Ranges, největšího pralesa v celým aucklandským regionu. Nejdřív jsme sčekli Hunua Falls - zatím největší vodopád, jaký jsem kdy viděl. V levém dolním rohu je Kača sama.

Od vodopádu jsme si to střelili k přehradě Wairoa, kde jsme dali nějaký ten tramping (tady moc nepoužívají slovo hike, ale spíš tramp, takže do hor se nechodí hajkovat, ale trampovat).

Pak jsme si to namířili k východnímu pobřeží. To není tak divoký jako to západní a je to tam fakt hezký. Blbý je, že moře je strašně mělký, takže když je odliv, voda ustoupí často i o pár stovek metrů. Co už, stejně to na koupačku ještě nevypadá.

Byl to zatím můj nejdelší tripák. Zjistil jsem, že těch 5 dálničních pruhů v každým směru, co po nich jezdím v Aucklandu, se smrskává společně s narůstající vzdáleností od města a nějakých 20 km za městem je z toho 1 pruh. Taky jsem zjistil, že zdejší vesnice jsou fakt už móc vesnice a žít bych tam nechtěl, ani kdyby mi za to někdo platil.