Aucklandské regionální parky

Jsou prostě ósam. Je jich kolem Aucklandu asi 30 (mapa) a když některý z nich navštívíš, máš jistotu, že si dáš nějaký ten bushwalk, uvidíš nějaký to zvířátko (domestikovaný i divoký) a budeš mít prostě zelenej den. My jich navštívili zatím asi pět, každý park byl úplně jinej - tak třeba v Ambury jsme viděli, jak louka plynule přechází v moře a barvy se pomalu probouzí s přicházejícím jarem.

Taky tam byli strašně divní ptáci, kteří jen koukali, zatímco svět se kolem nich dál točil,

a jasně - k tomu všemu ovečky, ty nesmí prostě na Zélandu nikdy a nikde chybět. 

Krásným místem je Karekare na západním pobřeží jižně od Pihy. Nekonečná pláž s černým pískem a silným větrem, které z toho dělají surfařský ráj. Jestli ti je divný, že to je focený z vody, tak věz, že ten den jsem nechodil po světě krokem jistým a na konci dne jsem měl mokrý i trenky. To je furt ale v normě, Kača utopila mobil a mokrou měla i podprdu.

A tam, v Karakere, se mi poštěstilo vidět lachtaní rodinu. Skvělí borci, plně zaměstnáni ležením a tupým výrazem. Závist.

Dalším parkem stojícím za hřích je Duder. Divný na něm je, že po celé jeho ploše se pasou ovce. Takže procházíš oplocenýma parcelama, zavíráš za sebou pečlivě všude dvojitý vrátka a bavíš se tím, jak ti nejmenší neumí nejen chodit, ale ani padat, což je fakt směšný.

A okolí Duderu je samozřejmě taky hezký, jako skoro všechno tady.

Do parků přitom nemusíš jezdit za město, třeba tenhle leží kolem vulkánu Mount Wellington. Prostě tam dojedeš emhádéčkem, projdeš se, a jedeš zpátky.

Aby bylo jasný, že to je ve městě, ta tadydle ještě s domečkama:

Nejen regionální park však stojí za návštěvu. Vedle nich je tady totiž spousta "scénických rezervací" (scenic reserve), klasických parků (park), kopečků (domain) a podobně. Tak třeba dnes jsme přistavili u hlavní cesty a hle - kus lesa, kus skály a kousek pláže. Co více potřebuješ, ejhle člověče?