Když se po pár hodinách dostaneš konečně nad bush line, tzn. nad linii, kde už neroste buš, a všechno se najednou otevře a ty vidíš až k oceánu, a když pak spatříš tu krásnou chatu, kde máš strávit zbytek dne a noci, zahřívá tě už jen ten pocit sám o sobě. Připomínám, že máme zimu a i když jsme nepotkali v horách sníh, ledu bylo všude na tři kluziště.
Západ slunce a mlžné opary na hřebenech kopců ti na férovku oznamují, že dnešní den byl zase fajn. Dnešní - den - byl - zase - fajn.
Jelikož ještě večer mě můj mocný přítel kocák objímal svými pařáty stále stejně silně, chudák Francouzce nezbylo, než plíst. A abych uspokojil své okolí prahnoucí po její fotce, tak tady je.
Ráno bylo krásný jako každý ráno v horách.
Vydali jsme se tedy nahoru, kam jinam taky, že jo, a brzo dobyli Mt Holdsworth (1470 m).
Celou dobu nás provázel takovej vítr, že jsme se z toho několikrát regulérně skutáleli na zem. To společně s výrazem Francouzky bylo jasnými ukazateli, že je čas k ústupu, takže jsme zase nedokončili můj vysněný okruh Mt Holdswort - Mt Jumbo a zatímco naposledy jsem zavelel k ústupu po výstupu na Mt Jumbo, teď jsem zavelel k ústupu po výstupu na Mt Holdswort. Mezi oběma horama je totiž track, který vede po skalnatým hřebeni ostrým jako břitva, takovým tom hřebeni, ze kterýho se padá jen jednou v životě, takže mi tak nějak víc vyhovuje být živ a pokořen dole, než být neživ a lítostiv nahoře. Kdykoliv tě pokoří hora, je to tak moc nesobecký a upřímný pokoření, že jí to ani nemůžeš mít za zlý.
kocák ,paráda ,hory krása chata supr ale francouzku si nevyfotil moc dobře ,zkus to ještě jednou a z bleskem a ne s čelovkou a čepicí Pjotruš
OdpovědětVymazatJasně, že to čtu! Nevím, jestli tam jsou nějaký popisky kromě samotnýho textu, ale všechno, co mně počítač přečte je super a skoro by mě to přinutilo zase absolvovat dvoudenní cestu na druhý konec světa (za tučňákama!).
OdpovědětVymazat