Letní kino v ulici Oxford

To se takhle každej pátek v práci nenápadně připlazím ke skříni s digitálním vybavením, otevřu knihu záznamů a napíšu tam: 

"Majkl: digitální projektor, sound system a prodlužka. Důvod půjčení: socializace na Oxford Street."

Nemám páru, jestli se to počítá jako relevantní důvod na půjčení věcí za dva tácy dolarů, ale zatím je ticho po pěšině. Všechno tohle zařízení dovleču v krosně domů. Tam svlíknu prostěradlo ze svý postele, pověsím ho na plot kolíčkama a dole zatížím konzervama s kukuřicí, aby neuletělo. Po stranách ještě opřu hrábě a rýč, to kdyby přišel větší vítr, tak aby mi to nestrhl, že jo.

Nastavím data projektor, připravím židle a naaranžuju královský křeslo vybudovaný z vozíku ze supermarketu. Tím je všechno připravený k velkolepýmu večeru. Zatímco na zkušební promítání dorazili 4 lidi, 

na promítání druhý lidí 6, na třetí nějakých 9 a na posledním bylo tyve 15 lidí. Mimo jiné řidič autobusu z Indie a jedna místní důchodkyně, kterou jsem potkal v knihovně a přišla mi tak srandovní, že jsem ji pozval taky. Řekl jsem jí, ať přinese veganský jídlo. Přinesla pomeranč. Geniální.

Poslední promítání se mi trochu vymklo z rukou, protože jsem začal otevírat svoje pivo, který bylo tak boží, že jsem z toho byl v euforii a rozdal jich více než 30. Poučení pro příště: 1) nikdy neliskat a nerozdávat při tom piváky, 2) uvařit více piváků.