Příběh o mexickým farmáři
Před časem jsem hostil jednoho Couchsurfera z Mexika. Jednou takhle u piva mi říká:
"Víš Majkl, pověsti o Mexiku jsou hrozný. Každý si o nás myslí, že tam neděláme nic jinýho, než vaříme drogy a pašujem fet z Kuby do Spojených států. Pravda je ale jiná. Podívej se na mě - já jsem poctivej farmář a dřu 10 měsíců v roce každej den, pak dva měsíce cestuju. Miluju pěstování zeleniny, fakt!"
Další den se ho ptám, za jak dlouho je člověk schopnej vypěstovat poctivej chřest. Přiznal, že nemá páru, protože pěstuje jen jeden druh zeleniny. Další den z něj vypadlo, že ta zelenina není ani tak zelenina, jako spíš konopí, a že tu plantáž nemá ani tak v Mexiku, jako spíše v Kostarice, kde pařáty mexickýho drogovýho podsvětí nejsou tak silný a on nemusí drogovým bosům vyplácet výpalný. Tím se alespoň vysvětlilo, proč si dává pět jointů denně a nic to s ním nedělá. Další den z něj vypadlo, že minulý rok vydělal půl milionu dolarů exportem trávy do Spojených států, a investoval to do další, ještě větší plantáže. Tím se vysvětloval ten iPhone6 a Mac Book Pro v jeho otrhaný tašce, ve který bys tak tipoval maximálně Hradní svíci. Večer šel do obchodu a koupil karton 30 piváků pro mě a mý spolubydlící, to asi abychom zapomněli nejen na něj, ale i na celý Mexiko.
Příběh o kanadský divočině
Hostím takhle dvě kanadský holky, který sem přijely cestovat a poznávat Zéland. Žijí v mikro vesnici někde uprostřed Kanady.
"Víš Majkl, my zas nebydlíme v takový prdeli, jak si myslíš. Na pláž to máme jen 12 hodin autem, do města 5 hodin a do školy jezdíme jen hodinu. To Peter, ten bydlí v prdeli, tomu jedna cesta do školy trvá dvě a půl hodiny."
Já: "No tak za 12 hodin projedeš celou moji zemi tam a zpátky a ještě ti zbyde čas si zajít do kina." [podezřele na mě koukaj]
"Hm, no tak dobře, možná to je dálka na tu pláž. A jako nemysli si, že ta komunita, ve které žijeme, je v nějaký prdeli, je tam 16 obyvatel."
Já: "Jakože šestnáct tisíc?"
"No ne, šestnáct. Jedna a šest." [ukazujou mi to na prstech]
Já: "Aha, tak to jo, já myslel, že žijete někde na samotě." [nepochopí moji ironii a koulí na mě očima a kroutí hlavou jakože kdéééže samota!]
"To Peter, ten je v prdeli. Žije sám s mámou a dvěma psy uprostřed lesů, kde se stará o kus pole a les. Nejbližší soused je John a je to dvě hodiny autem. Jo vlastně John umřel minulou zimu. Umrzl v autě, tak to je Peter fakt v prdeli."
Já: "Jak jako umrzl v autě?"
"No v naší provincii patří k povinný výbavě do auta svíčka, sirky, zimní spacák a světlice. To když se ti porouchá auto v zimě, tak abys přežil, protože se stává, že třeba čtrnáct dní kolem nikdo nejede. Signál tam samozřejmě není a i kdyby, v tý zimě ti zamrzne i mobil. No a mu se porouchalo auto a zapomněl si zrovna spacák a v teplotě -30 to je rychlý, víš jak."
Já: "No moc jako ani nevím jak."
"No to v takový zimě si tak akorát stihneš vlízt do toho spacáku. Jestli ho teda nezapomeneš doma!" [smích Kanaďanek potvrzuje, že to tam nahoře je fakt vostrý]
Žádné komentáře:
Okomentovat