Dvoutýdenní toulání po Jižním ostrově

Dneska to bude skoro bez keců, protože tady moc není o čem se bavit a více než kdy jindy je potřeba to vidět. Na Jižní ostrov jsem se vydal s Kachnou pár dní před Vánoci. Cesta trvá asi 4 hodiny trajektem,

a pak už jsi v zemi kiwiho.

Začali jsme kolonií lachtanů u Westportu,

a postupně se přesunuli k Pancake Rocks.

Někde v týhle době jsem viděl borce, co měl komplet doštípaný nohy od moskytů. Samozřejmě škaredý Klajban se mu smál, nicméně karma na sebe nikdy nedá dlouho čekat a poté, co jsem si jenom na nohách napočítal kolem 110 moskytích bodnutí, jsem uznal, že repelent není jenom pro městský klučiny. Prej ty miliardy moskytů jsou normální, stejně jako třeba v Kanadě nebo Laponsku.

Další dny jsme dali nějaký ten menší hajk k ledovci Franz Jozef,

aby nás při západu slunce u jezera Matheson pozdravil samotný Mt. Cook, nejvyšší hora Zélandu.

Na další hajk jsme se vydali k ledovci Fox, a pak už to začalo bejt vážný.

Dvoudenní tramping k Welcome hut po Copland track vedl podél ledovcové řeky,

přes visuté mosty

k horkejm pramenům. Prostě ležíš ve vodě, co je tak horká, že v ní vydržíš tak 20 minut, a pozoruješ přitom zasněžený vrcholy kolem.

Vánoce jsme si dali v Queenstown, městu měst uprostřed hor a jezer. Takhle nějak vypadá jezero, který je 5 minut pěšky z centra.

Dalším trekem na holení byl Kepler track, můj vůbec první Great Walk. Přes šedesát kilometrů dlouhou trasu podél fjordů jsme zdolali za dva dny, doporučená délka je 4 dny, zkrácená 3. Holt Tatry člověka vycvičí. Tadyhle South Fiord,

 track samotný

a jezero Manapouri.

Spočinuli jsme u jezera Te Anau,

abychom se vydali vstříc Milford Sound,

který chrání skoro kilometr velký skalní stěny, které jsou často více než vertikální - nahoře začínají mohutným převisem, ze kterého se řinou nekonečné proudy vody. Voda, všude jen voda.

Tramp k jezeru Marian dopadl dle očekávání čuměním po okolních horách a koupačkou.

Přes průsmyk Lindis

jsme pak dojeli k jezeru Ohau, kde jsme dali Greta track.

Další dny jsme ještě vyjeli k Mt. Cooku z jeho východní strany, kde docela rychle taje ledovec Tasman.

Jezero Tekapo už bylo prostě neskutečný,

stejně jako západ slunce u něj.

A pak už jsme jenom dojeli do Christchurch, třetího největšího města Zélandu. Centrum Christchurche bylo komplet zničený v letech 2010-2011 během série zemětřesení a dodnes ho neobnovili a i když tam stojí spousta budov, jsou vybydlený a nepoužitelný.

Z Christchurche jsem doletěl dom, kde na mě kromě švýcarských couchsurferů už čekala i první várka Majklágru. Jo, je to skvělej ten život. Čírs!