Větrná farma Te Apiti

Další můj tripák nebyl daleko: mířil k větrné farmě Te Apiti. Ta se nachází na větrném návrší kousek za Palmerstonem. Přístup k ní vede přes Manawatu Gorge, průsmyk dělící dvě více než sto kilometrů dlouhý pohoří - Ruahine a Tararua, o kterých jsem už psal a o kterých ještě psát budu. Průsmyk bývá často zavřený i na několik měsíců kvůli masivním sesuvům půdy, typicky po zemětřesení, který jsou tady na měsíčním pořádku, nebo velkých deštích. Když je zavřený, je dost obtížný se přes pohoří dostat.

Samotnou farmu napájí 55 turbín, což z ní dělá prej největší větrnou farmu na jižní polokouli.

Prostě jedeš a turbíny všude,

všude,

všude.

Asi ti už dochází, že když tu je největší větrná farma na jih od rovníku, že tady docela fouká. No, ty vole převole, některý dny mám pocit, že nám vítr odnese celý město. Jiný dny zase <začátek farmářský džouku>fouká maličko, že se nepohne ani vlna na ovcích<konec farmářského džouku/>, ale některý dny se fakt vzbudíš uprostřed noci a vítr lomcuje celým barákem. Často se pak stává, že ráno na cestách jsou všude větve a občas i stromy. Třeba pár dní zpátky jsem takhle musel při cestě do hor otočit auto, páč na cestě byl prostě vyvrácenej strom a co ty máš jako tak asi dělat, že jo. Pro všechny případy jsem s sebou začal vozit ruční pilu. Hh.

Jinak to zemětřesení, vo kterým jsem psal, bylo tohle - proběhlo v hloubce 11 km a dosáhlo síly 5,2 Richterovy škály. Pro srovnání: nula je nic a při 9 nastává typicky totální destrukce všeho, takže 5 už je docela slušný. Byli jsme od epicentra asi 100 km a stejně jsme to cítili (jak já nemám rád slovo cítit!) jakože dost. Docela už se těším na další, vypadá to, že se tu takový věci dějí docela často.