Manawatu Gorge Track

I když byla neděle a trasa jen 20 km po menších kopcích, dával jsem vstávačku ve 4 ráno, páč evropští knihovníci tady pracují i v nedělí, tak abych to na tu dvanáctou do knihovny stihl, víš jak. Vyzvedl jsem Mandy a jeli jsme do buše. Manawatu Gorge Track vede podél řeky Manawatu, o které jsem už psal tadydle, ale abys na to nemusel klikat: řeka tady protíná dlouhatánský pohoří a podél ní vede jediná pořádné cesta široko daleko, po které se dá dobře dostat ze západního pobřeží k východnímu.

Svítání nás zastihlo až někde ve třetině trasy.

Celou cestu jdeš po levý straně řeky, pod tebou jenom sráz, buš, cesta, řeka a nic.

Celou dobu máš výhled na větrnou farmu

a potkáváš místama věci, který jsou fakt divný.

Koncem trasy jsem konečně spatřil tu svoji horu - Ruapehu, 2797 m vysoká obryně žijící nějakých 200 km na sever. Cestou k ní nepotkáš nic než pole a najednou je před tebou - zasněžená gigantice a slavná herečka, která ztvárnila Horu Osudu v Pánovi prstenů. Nejvyšší hora Severního ostrova a jedna z nejvíce činných sopek na světě. Zdolám tě, zdolám, borka moje, leč páč tu mám spíš sandále než mačky a cepín, budeš muset být trpěliva, až trochu potaje sníh, i když je mi jasný, že některý ledovce na tvých pláních neroztávají ani v létě.

Blbý na treku je, že se vracíš cestou, kterou jsi přišel. Buší. Buš je vlastně docela už nuda a už mě přestávají bavit treky, který vypadají tak, že vlezeš do buše, ve který je viditelnost pár desítek metrů, a za půl dne vylezeš na druhý straně a deš dom. Potřebuješ přece vidět na všechny ty hezký věci kolem, takže s buší na nějaký čas končím a radši zkusím něco z kategorie P - pole-pláže-pláně. Aby ti to nebylo líto hele, tak tadydle jsem ti natočil něco závěrem: buší zvuky.