Hned na počátku beru zpět myšlenku "Tak jestli jsem ušel devět set kiláků za měsíc, tak osmset jich ujedu za týden". Možná i jo, kdybych se chtěl totálně zničit každej den a neměl bych s sebou celý svůj domeček zahrnující i oblečení na zimu, ukulele a tramperský boty, který mi úspěšně zabírají většinu batohu. Začali jsme v Praze - já, Tony (moje dvoukolá mašina), Anna a Mr. Bike (Anin kolový borec). Praha ti je krásná, bys nevěřil, jak některý věci dokážeš ocenit až po párletým žití mimo Česko.
 |
| Zlatá ulička v Praze |
Z Prahy jsme se vydali někdy v půlce září podél Vltavy směrem na jih k Budějicím po evropský kolový dálnici Eurovelo 6. Zpočátku to bylo trochu votravný, protože jedeš hlavně podél hlavních cest, ale zase potkáváš hromady přespolních špekulantů, co mají u cest stánky s ovocem a zeleninou, takže první den dva jsme jen dlabali španělský hrozno s chorvatskejma melounama, což se hodí hlavně v době třicetistupňovejch veder.
 |
| Zevltajm někde v parku |
Celý to putování českou krajinou se nese ve znamení kempování, jezení jablek ze stromů podél jihočeských polňaček a zastavování v každý putyce kolem na půllitr studený limči. Je to po čase fajn nepřemejšlet o tom, jestli si něco dát, či ne - když něco najednou stojí pětkrát míň, tak ti to je prostě fuk a jdeš po tom, třeba i sedmkrát denně.
 |
| Tak jasný, že jsme se stavili do Hluboké nad Vltavou |
Taky ty český kempy stojí za to - takový ty totální punkový s menu stylem "hranolki & smaženi sir - 55 Kč", kde ti vyzáblá odbarvená blondýna těsně po přechodu řekne unaveně "Stan jo? Hm, tak třeba támhle na tý louce. Já vím Ježíš, že to není pokosený né, máme po sezóně né, tak mi dej stovku za voba bobane a máš v tom i pívo." No tak dáš bobanici kilo a vona tě kromě veliký žvýkačkový bubliny a mrknutí oka s nejasným významem obdaří i půllitrem teplýho Budváče. Holt je po sezóně, no.
Taky jsme jednoho dne nějakou magickou náhodou zastavili v hospodě u Lenky v Břehově, která nás nakonec kromě piva pohostila i tím, že nám ustlala přímo na terase svý nový hospody. No neber to. Tak jsem si alespoň koupil čtvrt kila pistácií jako ten největší boss pod sluncem, a tak to hlavně abych ten náš účet stylem "dvě nealko piva a jedna malá Plzeň" vytáhl alespoň na dvě kila.
 |
| U Lenky |
Konečně jsem taky viděl Holašovice, krásný to město, který je jako jedno z mála českejch míst na seznamu světovýcho dědictví UNESCO, a který tak nějak uniká všeobecnýmu zájmu turistů a snad i místní populace.
 |
| Holašovice |
Když jsme po několika dnech dojeli do Českýho Krumlova, potkali jsme se Ellen, ségrou od Anny, která už to na svým kole valí desátej tejden. Vyjela počátkem července z anglickýho Brightonu a vo svým dobrodrůžu si
taky občas něco napíše.
 |
| Ellen & Anna & jejich kolae |
S Ellen jsme pak valili dál na jih, až jsme překročili Vyšní Brod vstříc k rakouským hranicím. Kopcovitý to tam bylo ti řeknu, né že né.
 |
| Krumlovský Tesco: tak tohle zanecháme příštím generacím |
Žádné komentáře:
Okomentovat