Munkovou dolinou přes Belianské Tatry

Belianské Tatry jsou naprosto snový místo. Je to mikro pohoří na východě Vysokých Tater, jehož hlavní hřeben nemá více, než 15 kiláků, a i když bych ho chtěl přejít moc a moc, nemůže se to. Holt zdejší populace kamzíků potřebuje klid na pastvu a medvědům rozdovádění trampíci taky moc nevoněj. To je zase naprosto pochopitelný a je fajn vidět, že se ještě najde místo, kde se pohyb lidí omezuje kvůli ochraně přírody. A tak jednoho studenýho rána sedím v autobuse plným turistů a míříme si to směrem na Tatranskou Javorinu. Přes zapařený okýnka nešlo vidět vůbec nic, takže hory jsem jen matně tušil a radši ještě dospával. Když jsem jako jedinej punker vystoupil už ve Ždiaru, mohl jsem na těch mojich horách oči nechat.

Belianské Tatry

Zatímco všichni ostatní pokračovali až do Javoriny, já se vydal cestou dlouhýho nástupu do Munkovy doliny.

Přístřešek v ústí doliny

Někdy po dvou hodinách už jsem stál na louce rozkvetlý jak na jaře. Není se co divit, nadmořská výška okolních vrcholů dosahuje dvou tisíc metrů a tak zde vládne jiný klima a všechno je opožděný.

Belianskotatranská lúka

Ve Vyšném Kopském sedle jsem dal tak akorát sváču, hodil nohy za hlavu a koukal kolem. Že bylo na co a že mi to šlo moc dobře!

Zadní Měďodoly

V Kopském sedle

A pak, když se přihnal mrak velký jako hodně moc domů pospolu, nezbylo, než se vydat dolů na Biele pleso. Společnost mi dělala banda kamzíků.

Kámoši kamzíci

S ubývací nadmořskou výškou střídala stáda kamzíků bandy hub a než na kostelní věži ve Starým Smokovci odbylo poledne, sedím v bufetě nástojáka na místním nádraží, piju černý pivo a koukám na ty mraky lidí kolem, co teprve přijíždějí električkama sem nahoru. Maj na sobě všechno to skvělý outdoorový oblečení, který se z nějakýho důvodu vyrábí děsně pestrobarevný, takže po nástupišti se hrnou hordy žlutých, modrých, červených, oranžových a růžových lidí, co z vrchu vypadaj jak lentilky rozsypaný po stole, a všichni sem přijeli takovou dálku, aby si vychutnali preso v nejbližším bistru a předháněli se v tom, jak moc vysoko to vylezou příště.

Kámošky muchomůrky