Z Napieru do pohoří Kaweka

ANZAC day je na Novým Zélandu velkej svátek. Připomíná všechny padlý Kiwáky a Australáky během všech válek. Jelikož to padlo na pondělí, nezbylo, než vyrazit na sever. Tak jsem sebral pro změnu Celiu a vyrazil do Napieru. Tam jsme začali na pláži,

a přesunuli se do centra, kde byly ceremonie za všechny mrtvý v plným proudu.

Napier je známý coby jedno z nejvýznamnějších center "art deco",  což je takový jako zvláštní architektonický styl z meziválečnýho období, který připomíná kulisy z prvních gengsterskejch filmů velkýho plátna.

Večer jsme se přesunuli na pláž, kde jsme to zapíchli jak širocí tak dlouzí,

a vzbudili se až druhej den do studenýho, slunečnýho, mlžnýho a díky vlnám přehlučnýho rána.

A pak jsme vyrazili do hor Kaweka. Krásný hory plný jelenů, který jsme viděli jen mrtvý - to když jsme potkali lovce, jak jednoho takovýho klučinu porcují. No co už, to je život, aspoň na to ti jelimani maj si ho zabít sami. Hory klasika - čistá krása. Jako každý hory.

Z horskejch výšin jsme viděli i Ruapehu, majestátní a zcela nekompromisní vulkán, kterej musí milovat každej.

Jako správní Evropani jsme nasbírali kupu hub

a sešli dolů k autu. Pohodovej výlet a nic zvláštního se ani nestalo (až na vybitou autobaterie uprostřed lesů a náhodný auto, který nás vysvobodilo, a zapadnutí na pláži v naprostý prdeli a - opět - náhodný vysvobození partou vožralejch důchodců; takovej standard prostě).