Chata Iron Gate v Ruahines

Na treka se s Annou vydáváme v pondělním poobědí. Cílem je chata Iron Gate v pohoří Ruahines, kam jsem se chystal už celý věky.

Každej trek v Ruahines začíná stejně: na parkovišti

Trek vede dobrý čtyři hodiny podél řeky Oroua. Celou dobu se kroutí vysoko nad útesy, takže Orouu se ti poštěstí vidět jen málokdy. Na řece je skvělý to, že na ní žije whio, měkkozubá kachna, která se vyskytuje jenom na Zélandu a který je tady posledních pár tisíc jedinců. Mně už se ji poštěstilo vidět před rokem v národním parku Tongariro; o to větší radost jsem měl, když jsem ji zahlídl za hlasitýho kdákání prolítavat zdejším údolím.

Řeka Oroua

Na chatu docházíme za soumraku. Zmožení trekem máme energii jen na hraní karet, koukání na oblaka a ležení na trávě (moje oblíbený).

Chata Iron Gate, jedna z necelý stovky chat v Ruahines

Za rozbřesku a kdákání whio se vydáváme na hřebeny hor. Vystoupáme 400m na kilometr dlouhým úseku a dostáváme se nad hranici buše. Slunce začíná pařit jak nikdy v Ruahines a z nás začiná týct jak děravejch kotlů. Vystoupáme na vrcholy a před náma se zjeví hřeben, kterej máme ted den přelízt.

Místními trampy nazýván "Stoat traps ridge",  čili "hřeben lasičkových pastí". Zvýšený počet pastí je zde kvůli ochraně měkkozubý kachny

Celá trasa je neznačená, což je docela průser v tom, že to není nikde prošláplý, takže šlapeme v blátě s věčně mokrou trávou. Jdeme tak rychle, jak to jen jde, abychom unikli tý výhni, nicméně ani tak se nedostáváme nad 2 a půl kiláku za hodinu.

Anna po hřebeni se plahočíce

Trvá nám tři hodiny, než si prošlapem cestu hřebenem. Závěrečný výstup na Tunupo už si dáváme z pod šedýho mraku, který oba vítáme s nadšením.

Tunupo s krásně zamračeným mrakem

Z Tunupo k autu to je další dobrý tři hodiny buší plnou kapradí, malejch a velkejch kopců, spadlejch stromů a hlubokejch kaluží, který nejde obejít, a my už sme fakt unavení a nemáme moc vody a mě bolej nohy a klasika a stejně ❤ ke všem horám světa.

Milovaný Ruahines

Trek Mrtvého muže v Ruahines

Deadman’s Track patří ke klasickejm trekům v Ruahines. Dvoudenní výšlap se dá zvládnout za jeden den, avšak kdo by si chtěl nechat ujít noc v krásný chatě Rangiwahia? Prubnout jsem se to vydal s Emmou, která je zpět po toulání se po Thajsku a Číně, a naším surferem Théem. Už od počátku mi bylo jasný, že díky dobrý předpovědi toho uvidímě hodně.

Klasický Zéland

K chatě jsme vyšli za západu slunce, při kterým na nás vykoukla i moje láska Taranaki, kterou z týhle vzdálenosti člověk jen tak snadno nezahlídne.

Čičina v oranžové

Do hodiny sedíme před chatou, kde si za krásnýho ticha vychutnáváme poslední záblesky světla onoho dne.

Červeno-žluto-modrá nad Ruahines

Noc je jasná jako málokdy, a tak když se s Emmou uprostřed noci vzbudíme, nemůžem se vynadívat na ty světla nad náma.

Hvězdná obloha nad námi

Ráno nás vítalo krásný modrý nebe, a tak na nic nečekáme a vydáváme se vrcholům vstříc.

Théo pozorujíce Ruapehu

I když je Emma většinou vysmátá, málokdy ji člověk vidí tak moc vysmátou, jako na vrcholcích hor.

Emma, vysmátější než obvykle

Trek jsme dokončili něco kolem poobědí. Krásný, řeknu ti, krásný to bylo. První mrazík, kterej sme potkali, nám potvrdil, že s létem je definitivní konec a na treky je zase potřeba brát čepice a šály.

Milovaný Ruahines

Jižní stranou na Mt Taranaki

Přál bych každýmu, aby jednou viděl Mt Taranaki. Je to fakt magický místo. To takhle jedeš polema v nadmořský výšce nula nula nic a najednou je před tebou dva a půl kiláku vysokej vulkán, co ho objímá prstenec mraků probodnutej zasněženou špicí. Nikdy mě nepřestane bavit se na tuhle horu dívat, stejně jako mě nikdy nepřestane bavit na ni lozit nebo vo ní psát. Když jsme se s Annou toho rána dostali pod ní, z jižní strany, kudy jsme se chystali lízt, se držel obří mrak.

Jižní mrak objímá Mt Taranaki

Jak jsme brzo zjistili, mrak byl prosáklej vodou, která se na nás valila ze všech stran a brzo sme byli mokří na kost. Když jsme došli na Syme Hut ve výšce 2000 m, jen jsme se převlíkli do suchýho, padli do spacáků a vzbudili se za 4 hodiny.

Počátek deštiva

To už na nás čekalo krásný modro a tak sme na nic nečekali a vydali se vrcholu vstříc.

Mt Taranki od chaty Syme

Fanthams Peak s chatou Syme

Vrchol Mt Taranaki

Pohoří Pouakai, který je vidno z vrcholu

Před setměním docházíme zpět na chatu a pozorujem, jak slunce zapadá,

Slunce západ

aby za pár hodin vyšlo na druhý straně.

Slunce východ

Nekonečně šťastnej, že hora ke mně zase jednou byla vstřícná, se vydáváme k vodopádům Dawson a pak do New Plymouth do jogínsko-permakulturního hnízda Myshky a Paddyho, ale to už je jinej příběh.

Dawson Falls