Přechod Jeseníků od Ramzové po Rýmařov

V Česku jsem se zase ocitl, ani nevím jak. Jak to líp oslavit, než si prubnout můj dlouho chtěný trek? Volba padla na český druhý nejvvyšší pohoří - Jeseníky a jejich přechod ve směru od západu na východ. Červená značka, která tudy vede, je součástí Evropské dálkové trasy E3, naprosto epickýho treku táhnoucím se od Atlantiku po Černý moře. A tak, za jednoho mlžnýho sobotního rána, dva trampi se v mlžné Ramzové k oblakům sápou.

Anna v Ramzové

Cestou nahoru nás provázelo jen to nejlepší počasí. Obloha modrá, stopa suchá a mraky dole.

Pod Šerákem

Jak jsme tak stoupali vzhůru, mraky šly s náma a po chvíli koukám koukám a vono mraky všude kolem.

Pod Keprníkem

A tak jsme šli dál a dál, teplota klesá s nadmořskou výškou a my postupně přivrstvujem.

U Vřesové studánky

Na Malém Jezerníku se obloha ještě naposledy otevřela, aby se pak na zbytek treku zatáhla a přihnala nekonečný mrholení.

Malý Jezerník

Na Švýcárnu jsme dorazili v pozdním poledni a dali si místní střelu: borůvkový sen. Tenhle drink je kombinací borůvek, rumu a bůhví, čeho všeho ještě. Je jasný, že se musíš hodně držet, aby sis ho neobjednal kýbl a nezůstal tam sedět týden až tři.

Borůvkový sen

I když jsme měli spacáky, nějak sem si v tom nečase netroufl ustlat ve zdejší zmrzlý kleči, a tak jsme zahli těsně za Pradědem na chatu Barborku. Prvotřídní socialistický interiér dobře doplňoval vrátný s ofinou cucajíce Radegast Klasika za dřevotřískovým barem, který pamatuje několik režimů.

Chata Barborka

Druhý den se i přes totální mlhu rozhodujem přechod dokončit. Jak říkají Norové: Det finnes ingen dårlig vær, bare dårlige klær, čili "Neexistuje špatný počasí, jen špatný oblečení". A tak stoupáme na Vysokou holi, odkud jde vidět jen tak tak k dalšímu značení, a pak dál až na Jelení hřbet. Tam potkáváme borku, jak sedí na kusu dřeva a uprostřed ničeho si čiští zuby. Koukám na ni jako na zjevení a vona na nás mrkne a mi dochází, že tu někde kolem bivakuje. A tak si říkám, že to počasí není tak hrozný a i ty Jeseníky jsou vlastně taková sranda a ať si kdekoliv, nikdy to nemáš víc, než dvě tři hoďky do hospody.

Anna v mlze

 Začneme scházet dolů k bývalý chatě Alfrédce, kde se napojujem na asfaltovku do Rýmařova.

Cesta od Alfrédky

No celkově jako nevím čéče. Nějak už mi to tu nepřijde tak divoký, jako kdysi. Za každým rohem tu je knajpa jako bič plná víkendovejch výletníků s děckama, lidi z okolních vesnic tu chodí venčit psy a bezmála půlka treku vede po částečně či zcela poasflatovaných cestách. Holt Zéland člověku zvedne laťku na to, co je to trek v divočině no. A tak co, furt je to tady krásný, krásný!

V jesenickém podhůří