Postzimní tramp z Mt Holdsworth na Mt Jumbo

Konec zélandský zimy poznáš tak, že pivo zase kvasí, protože teplota v baráku neklesá pod 10 stupňů, a holky chtěj zas do hor. Vono v zimě je nedostaneš dál, než k sousedovic krbu, a to ještě musíš slíbit svařáky a elektrický deky. A tak jednoho krásnýho dne čapnu Zélanďanku, čínskou sestru Emmu, kámoše Wako a Nema, a že půjdem na tramp. A tak je pátek, krásnej den, nasedáme do auta a vyjedem. Řídí Zélanďanka, na semaforech za barákem ťukne do auta před náma, škoda 1000 dolarů, drží se statečně, dám ji čokoládu, má na krajíčku, dám ji ještě víc čokolády, už cajk, měníme auta a naskakujem do mý malý Lucy, jak jsem pojmenoval ten svůj krásnej křáp, kterej byl levnější, než můj foťák. Teď už fakt valíme směr jih, řídím, děcka natěšený, do dvou hodin jsme v horách a co udělat prvního s partou vege trampů, než pořádnej potluck.

Najezeným se šlape líp

S plnýma břichama šlapem nahoru, máme před sebou kilometrový převýšení. Zélanďanka, Nem a Wako nikdy nic ani vzdáleně podobnýho nedali, a tak dem dem a po 100 výškovejch metrech se ozývají první steny jakože "to nedám" a "co to je ty vole" a my s Emmou "šak tramp ne" a dem dem vzhůru dál a dál, já první, Emma poslední. Zdůvodňujem to tím, že to abychom cestou nikoho neztratili, ale oba dobře víme, že to je aby nám nikdo nezdrhl.

Parta buřičů v zélandský buši

Stoupáme výš za přibývajících stenů, ze kterých si s Emmou děláme srandu a já si navíc říkám, že dokud lidi sténaj, že to je furt cajk, že dokud někdo má na to remcat, má na to stoupat výš.

Zélanďanka chytající barvu do plavek

Po čtyřech hodinách se dostáváme na Powel Hut, kde jsem před časem nocoval během svýho zimního putování, a dáváme jídlo a různý hry, který jsou tím lepší, čím víc jsou trapnější. Usínáme při východu měsíce,

Měsíce východ z Powel Hut

vzbouzíme se při východu slunce.

Slunce východ na Powel Hut

Pokračujem směle dál až na Mt Holdsworth a počasí je tak dobrý, že na sebe s Emmou mrknem a rozhodujem se prubnout přechod na Mt Jumbo, což je hora vzdálená jen pár kiláku, nicméně pořád solidní 3 hodiny pěšourem po hřebeni vostrým jako papír. Mě tenhle hřeben už nejednou porazil, ale dneska to prostě visí ve vzduchu, a tak se rozhlídnem v dál a jelikož mraku nevidno a cíl v dohledu, jdem na to.

Hřeben z Mt Holdsworth na Mt Jumbo

Brzy potkáváme v malý roklině zbytky sněhu. Nem na to mžourá skrz tlustý skla brejlí a že jestli to je sníh a my že co by to bylo a von do toho píchá prstem že prej ještě nikdy neviděl sníh a my že cóóóóó a von že to ve Vietnamu nemaj a my že cóóóóó a hodíme na něj hodí kouli sněhu, že tohle se se sněhem dělá víš a von že cóóóóó a je chudák celej nesvůj a pak zvedne sníh nad hlavu, že chce poslat fotku mámě a my už nechcem říkat cóóóóó a ať se klučina necejtí ještě divnějc, tak taky zvedáme sníh nad hlavu a fotíme se a kolemjdoucí trampové na nás koukaj jakože cóóóóó a my že sníh nóóóóó.

Nem a jeho první sníh

Když přifoukne a přituhne, ukáže se, že Nem a Wako mají oblečení spíš na pláž než na hory, a tak jim půjčuju svoje náhradní hadry a dem dál přes krásnej a větrnej hřeben.

Trampi na hřebenu

Závěrečný stoupání na Mt Jumbo je trochu strmý, a tak nakonec jsme prostě tam.

Wako zdolává pár posledních, nicméně kolmých výškových metrů

Z čista jasna jsme dali trek, vo kterej jsem se neúspěšně pokoušel už dvakrát předtím a kterej jsem najednou přešel, aniž bych to plánoval. A tak, opilej štěstím, rozdám zbytky svý čokolády, což je u mě úkaz skoro vzácnejší, než rozdávat poslední loky piva. Valíme dolů k autu, kde jsme v pozdním poledni. Posádka usíná bezprostředně po nastartování auta a já cestou kontempluju nad tím, proč se stromy kácej snadnějc, když netlačíš na pilu. Při západu slunce dojíždíme domů. Druhej den ráno Zélanďanka nemůže chodit a teprve po půl hodině protahování se začne pohybovat domem ve stylu devadesátiletý babči. Nepřestává přitom prohlašovat, jak byl ten tramp skvělej a jak příště půjde zas, na což uznale pokyvuji hlavou, páč já když mám kocák, tak se nebojím zas a znova prohlásit, že do smrti ne. A tak už mám na mapě vyznačený, kde všude to prubnem příště.