Dumpsterdiving: z koňtasu na talíř

Na světě se každej rok vyplýtvá třetina až polovina jídla. Podvýživou trpí skoro miliarda lidí. I když jde ňáký jídlo nebo zboží vyrobit na místě, je normální ho i tak dovízt přes půlku světa, protože kapitalismus. Tolik vyčerpávající kontext jedné z předních demencí světa, a teď k dumpsterdivingu.

Vo co vlastně jde? Dumpsterdiving ti je krásná věc. To takle prostě jdeš kolem ňákýho supermarketu a seš tak moc unešenej architektonickým ztvárněním tý papindeklový krabice, že si ji chceš prohlídnout i z druhý strany. Tak si ten palác obejdeš no a co čert nechtěl, před tebou šestimetrovej plot. To asi aby zaměstnanci marketu nemohli utýct, když jim definitivně jebne z leštění jablek a zarovnávání párků podle velikosti. Páč je tma jak v pytli (yep, na tyhle exkurze se chodí zásadně v noci), tvý zorný pole je snížený na minimum. Když už si sem šel tu štreku podél nekonečný zdi marketu, tak by bylo přece škoda to teď vzdát, takže ti nezbyde, než ten plot přelízt. Když seš na druhý straněš, je nutný zapnout revolucionářskej mod: kapuci na hlavu a šálu přes obličej, pohyby jsou od teď dovolený jen tiše, rychle a po stínech. Nahoru se nedívej, není třeba ani vteřinu pochybovat, že tě zrovna snímá asi tři sta tisíc bezpečnostních kamer - čeho nebo čí bezpečnost že to zkoumaj, nikdo na světě neví. Když ti dojde, že supermakret jde k architektovi asi jako hrbatý ke švihadlu, je škoda, aby ses tu trochu neporozhlídl. Jelikož tu není nic jinýho, než řada konťasů, začneš je jeden po druhým prolezat. Klíč je najít popelák na ovoce & zeleninu, páč ty jsou typicky oddělený a kde by se měl vegan taky hrabat, že jo. Až ho najdeš, můžeš si být jistej, že do tří minut máš ruksak narvanej k prasknutí ovocem a zeleninou na dva týdny dopředu. Typicky to je 2. jakost, tzn. třeba odřený jablko (to už se nedá jíst prostě), špinavej brambor (kdo by taky vo něj stál, borec už tak moc krásy nepobral) nebo zlomená mrkev (yep, i takový věci se na světě dějí). Není výjimkou, že si odnášíš třeba 5 kilovej vak kiwi, kde je jedno kiwi rozmáčklý, a páč se jedná o vysoce kontaminovaný ovoce, je nebezpečný ten vak prodat nebo nedej bože rozdělat a střelit ty kiwi po jednom.

Nepoživatelný jabka

Někdy, když to hecneš a prohrábneš i ostatní konťáky, můžeš najít třeba paletu s humusama, kterým zbývají 2 týdny do doporučenýho data spotřeby. Nepodařilo se nám zjistit, co by Velkýmu bratrovi vadilo, a tak jeden dumpsterdivingovej veterán nám sdělil, že třeba můžou být blbě natisklý etikety nebo to někde stálo mimo chladničku dýl než hodinu, což je pak podle lejster nepoživatelný, že jo.

Hromada humusů, který jsme si jednou odnesli

Trochu blbý na tom všem je, že typicky nenajdeš tři banány a dva pomeranče, což je zhruba to, co by sis normálně koupil v krámu, ale spíš 20 kilo švestek a metrák brambor. Máme ale v plánu napsat do knihy stížností, že by si to supermarkeťáci mohli pořešit a vyhazovat ty věci postupně. Když se ti poštěstí, můžeš najít naprosto neuvěřitelný věci. Moje spolubydla třeba našla karton piváků a jeden můj kámoš přes 10 kilo fair trade čokolády, což je docela vtipný v tom, že prodejní hodnota něčeho takovýho je tady přes tisíc dolarů.

Salát, kapusta a jablka z jedný z výprav za architekturou supermarketovejch zadních traktů

Vyhazování jídla je jedna z klíčovejch demencí světa a nikdy plně neporozumím tomu, proč se to děje. Dumpsterdiving je aktivní způsob, jak na tý nejnižší úrovni proti týhle demenci bojovat (ten pasivní je jasnej - nekrájej zeleninu jako ninža a nevař jako baba jaga). Z hlediska práva není tenhle způsob boje úplně košer, a tak už kolega Aristotelés věděl, že "být dobrým člověkem a dobrým občanem není totéž".