neděle 16. srpna 2015

Čínská sestra Emma

Emma je moje spolubydlící. Je to Číňanka a její jméno pochopitelně není Emma. Její pravý jméno vlastně ani neznám. V čínských základních školách mají děti při hodinách angličtiny jako jeden z prvních úkolů si vybrat, jaký anglický jméno by chtěli mít. Někteří si vybírají podle fonetický příbuznosti, jiní zcela náhodně. A tak si Emma vybrala jméno Emma a dneska jí nikdo neřekne jinak. Když mluvím o Emmě, mluvím o ní jako o svý "čínský sestře", páč máme k sobě blízko, v některých věcech nejblíž. Bydlím s ní už skoro rok a za dlouhých zimních večerů spolu vedeme rozhovory. Z počátku jsem přemýšlel, jestli je osvícená nebo naprosto cáklá, a nakonec jsem došel k tomu, že to je úplně jedno. Její svět je utkán z provázků fantasie, anime, vědy, vařeni, veganství, lásky, naivity, šílenství a zenu.

Já jsem vždy ten, kdo se začíná ptát.

Večerní dialog jedna

Máš nejlepšího přítele?
Mám.
Koho?
Mojeho králíka.
Myslíš, že králík může být člověku nejlepší přítel?
Rozumí mi jako nikdo.
Jak to víš?
Pocit.
Mluvíte spolu?
Mluvím jen já, ona poslouchá a mluví taky, ale není ji slyšet.
A ty ji slyšíš?
Učím se.
Jak?
Poslouchám srdcem.
Funguje to?
Občas. Záleží na tom, jak moc tomu věřím.

Večerní dialog dva

Myslíš na smrt?
Jo. 
Bojíš se?
Ne, je mi jedno, jestli umřu dnes večer nebo za sto let.
Jak ti to může být jedno?
Každou vteřinu někdo umře, moje smrt nic nezmění a je sobecké si nárokovat právo na život jen proto, že jsme ho jednou náhodně získali.
Změní, budu smutný.
Je na chvíli a pak si najdeš nového přítele.
Já chci kamarádit s tebou.
Já tady budu s tebou pořád.
Ale já chci s tebou mluvit a být s tebou.
To budeš.
Jak?
Ve svý hlavě. Jenom tam najdeš to, co hledáš.
Co hledám?
Život.
Ten mám.
A začal jsi ho hledat ve svý hlavě?
Ne.
Tak jak můžeš říct, že ho máš?

Večerní dialog tři

Cítíš se sama?
Každou vteřinu svýho života.
Proč? Máš rodinu, kamarády, svojeho králíka...
Každý z nich mě jednou opustí, a proto se cítím sama už teď.
Vadí ti to?
Ne. Proč by mělo?
Být sám je smutný.
Jsem ráda sama. Já jsem ta, která mě zná nejlíp a se kterou musím žít od začátku do konce.
To je tak smutný.
Smutný to je jen proto, protože si to myslíš.
Jak to myslíš?
Věci jsou takový, jaký si myslíš, že jsou.
Co když si nemyslím nic?
Tak nejsou.

Večerní dialog čtyři

Zase prší.
Jo, to je tak krásný.
Když já mám radši slunce.
Kdyby slunce svítilo pořád, měl bys radši déšť.
Možná.
Vím to.
Co máš ty radši?
Já mám ráda všechno a všechny stejně.
Takže svý děti budeš mít ráda stejně jako svýho králíka?
Nechci děti.
Proč ne?
Už je nás moc.
Koho je moc?
Bytostí. Planeta si potřebuje odpočinout.
Myslíš, že tomu pomůžeš?
Kdyby každý dělal jen trochu, bude to pořád málo.



2 komentáře: