Jednou tesař pořád tesař

Zélandský tesaře lze najít po celým světě. Je to proto, páč bejt tesařem na Zélandu není jenom vo tesání správnejch úhlů do krokví, ale je to i vo stavění betonovejch základů, bouchání opláštění nebo třeba stavění základního nábytku. Takový kluci pro všechno. Já byl u stavby tý mojí krásný základní školy celý čtyři měsíce - od doby, co se prvně koplo do země, až do doby, kdy se na ni vrhli mistři natěrači a začali jí malovat novej kabát. Jsem za to fakt rád, zas jsem dostal nějaký ty skilly do života. Poslední den jsem byl tak dojatej, že jsem si tu krásku ani nevyfotil. Tak tadydle alespoň jedna během dokončovacích prací.

A jak už to s náma stavařema bejvá, hejbeme se zrovna tam, kde je další stavba. Páč je další stavba firmy, dost daleko, přichází zima a mojemu vízu zbývá posledních pár týdnů, seznal jsem, že to je znamení opustit mý nástroje,

mý vlasy vod pilin, cihel a dalšího stavařskýho bordelu,

a jít zase jednou po svejch. Sorry my boss, bylo to krásný a bylo toho dost. Rozum mi sice velel vytřískat mý pracovní vízum do posledního dne, a tak kdybych se řídil rozumem, potil bych se do kancelářský židle na brněnským předměstí při bouchání powerpointový prezentace ještě teď. Co bylo to bylo, nastal můj čas dát tesařině na čas sbohem - aspoň jsem si to ten den, kdy jsem odešel, myslel. Po dvou dnech nestavění se to ale ve mě zase zdmulo a po jedný předlouhý noci plný snů o stavění dřevěnýho mostu do dávný minulosti padesátejch let jsem se na to vrhl zas, ale teďka už po svým. V místním kari vobchodě jsem si od krásný Indky obstaral palety a postavil z nich skříň větší než já, aby sme v tom našem multikulti domečku měli konečně důstojný místo pro všechny naše ricecookery.

Den na to jsem si zas ujel na skříňkách do naší kuchyně.

Jestli sem si do týhle chvíle myslel, že definitivní platnost má pouze rčení "Jednou punker pořád punker", teďka už vím, že "Jednou tesař pořád tesař" platí stejně tak. Holt některý věci v sobě prostě nezapřeš.