Co dělám, když se zdá, že nic nedělám

Občas dostanu otázku typu "Ty a Klajban, a co ty tam tak jako děláš, když zrovna nepracuješ nebo necestuješ?" No, co by.

Pivo
Jo, pořád vařím. Každý týden uvařím 23 litrů piva, abych ho stihl do dalšího týdne všechno rozdat svým sousedům a známým a prolít hrdlem s holkama a klukama.

Práce online
Jo, furt pracuju online na pár projektech a furt mi to pomáhá vydělávat si na chmel a pivařskej cukr.

Práce offline
Jo, i offline si furt dávám. V knihovně budu do konce března, aktuálně se dívám po něčem dalším do konce května a s největší pravděpodobností to bude zase něco tesařskýho.

Couchsurfing
Jóóó zase mám jednou možnost hostit lidi, tak je hostím. Tohle je třetí země, kde si zvu do svýho života všemožný i nemožný lidi, vařím jim večeře a nechávám je nocovat ve svý posteli, aby spali v měkkým a měli se alespoň na den dva zas jednou dobře.

Letní kino
Jo, pořád dělám letní kina a budu až do konce března, kdy budu bydlet tady v tomhle domě na Oxford Street a budu s jistotou tady v Palmerstonu. Pak to chci dělat dál, ale to se budu muset strašlivě hecnout a pořídit si projektor.

Doba pozélandská
Jó tak už jsem začal střádat trochu plány na zimu, resp. evropský léto, páč tady na Zélandu zůstat nemůžu. Vízum za pár měsíců skončí a nejde prodloužit. Zatím jsem nedospěl k tomu, co budu dělat pak, zatím vím s jistotou jen to, že počátkem srpna jedu na Island. Vše další nechávám plynout.

Flákáčka
Jóóó tak taky furt hraju na kytaru, běhám, fotím a vůbec dělám všechny tyhle věci, který nevedou k hromadění hmotnejch statků.

A tak dál

• Taky třeba budu mít v časáku Čtenář nějaký pokec o zdejších knihovnách. Zápisky jsou trochu na punk, bohužel ne tolik, kolik bych chtěl, a tak na to, že to je Čtenář, to je punk myslím dost. Hle jak se to připravuje (já jsem "Zápisky novozélandského knihovníka")
• Občas něco postnu na starý dobrý Inflow o knihovnách, můžeš to čekovat zde
• Nějak jsem se unavil nahráváním videí místních kapel a radši je nahrávám na diktafon. Nějaký z nich můžeš čekovat zde
• Srazy: kromě couchsurfingových srazů pořádám občasný srazy místní veganský komunity. A je to fajn
• Pořád taky přemýšlím nad vesmírem a když mě občas všechno sere, skočím z útesu a je to zas v cajku

Ruahine: chata Stenfield

Jak už jsem jednou psal, Ruahine jsou takový moje nový domovský hory. Turistu nepotkáš, místňáka taky ne. Občas jelena, divokou kozu nebo zbloudilýho lovce. Skvělý je taky zdejší systém trampských chat. Prostě máš v lese věčně odemčenou chatu, kde najdeš pec, pár matrací, zdroj pitné vody a nějaký ty záchody. Většinou stojí 5 doláčů a když je chata chabá, jsou zadáčo. Tak jsme se takhle zas jednou vypravili na jednu ze zdejších chat. Já, nějaký ten Francouz, Němec a dva kiwáci. Na Ruahine je hustý, že se pořád brodíš nějakýma řekama, tzn. žádný mosty nebo něco takovýho hele turisto rozmazlený.

Typická chata vypadá nějak takhle:

Ruahine nějak takhle:

Náš trampský tým nějak takhle:

Ruapahu, zdejší monstr hora, na kterou budu brzo šplhat, nějak takhle:

A zmožení kiwáci nějak takhle:

Letní kino v ulici Oxford

To se takhle každej pátek v práci nenápadně připlazím ke skříni s digitálním vybavením, otevřu knihu záznamů a napíšu tam: 

"Majkl: digitální projektor, sound system a prodlužka. Důvod půjčení: socializace na Oxford Street."

Nemám páru, jestli se to počítá jako relevantní důvod na půjčení věcí za dva tácy dolarů, ale zatím je ticho po pěšině. Všechno tohle zařízení dovleču v krosně domů. Tam svlíknu prostěradlo ze svý postele, pověsím ho na plot kolíčkama a dole zatížím konzervama s kukuřicí, aby neuletělo. Po stranách ještě opřu hrábě a rýč, to kdyby přišel větší vítr, tak aby mi to nestrhl, že jo.

Nastavím data projektor, připravím židle a naaranžuju královský křeslo vybudovaný z vozíku ze supermarketu. Tím je všechno připravený k velkolepýmu večeru. Zatímco na zkušební promítání dorazili 4 lidi, 

na promítání druhý lidí 6, na třetí nějakých 9 a na posledním bylo tyve 15 lidí. Mimo jiné řidič autobusu z Indie a jedna místní důchodkyně, kterou jsem potkal v knihovně a přišla mi tak srandovní, že jsem ji pozval taky. Řekl jsem jí, ať přinese veganský jídlo. Přinesla pomeranč. Geniální.

Poslední promítání se mi trochu vymklo z rukou, protože jsem začal otevírat svoje pivo, který bylo tak boží, že jsem z toho byl v euforii a rozdal jich více než 30. Poučení pro příště: 1) nikdy neliskat a nerozdávat při tom piváky, 2) uvařit více piváků.