"Klajban voe, co ty tam vlastně furt robiš?" zní typická otázka na mě.
"No, co by voe, tesařím." zní moje odpověď z posledních týdnů. Začal jsem s tím někdy počátkem srpna. Moje dávné zkušenosti se stavěním společně s maturitou z pozemního stavitelství mi zajistí chleba a píváky snad vždy a všude. Tady na Zélandu je stavění ale úplně jiný, než v Evropě. Nemrzne tady, takže domy jsou míň zaizolovaný a všechno se tak staví ze dřeva, páč to stačí. Takže stavař je tady spíš tesař. Což je jakože o dost lepší, že jo, páč lepší chodit domů od pilin, než od malty. Měl jsem docela štěstí, že jsem našel malou rodinnou firmu s pár zaměstnancema a dlouhodobě dělám na jednom místě v podstatě jen s jedním majstrem. Jeho jméno je Steve a sneslo mi ho samo nebe. Páč pracoval pár měsíců v Anglii, ví, jak je to zélandský stavitelství jiný, takže mi všechno dvakrát vysvětlí a ujistí se, že jsem na to všechno kápl.
Co je stavební dym:
- zvyknout si na palce a milimetry; hlavně ty milimetry jsou moje smrt, eště když sem si guma koupil metr v centimetrech
- musel jsem si koupit svoje nástroje; od každého podržtašky se očekává, že bude mít svoje nářadí. Cajk, aspoň se o ně každý stará
- chystám se si koupit kladivo za $80
- denně zabiju tak 100 hřebíků, z toho ani jeden růčo. Máme tady na to nail gun víš!
- Steve zná nazpaměť Borata a všechny texty Primal Scream. Už se osmělil a furt mi je zpívá. A prdí. Strašně prdí
Tadyhle řežu:
Z tohodle piju:
Tadydle jsem se jednou pokoušel zabít pár hřebíků po staru růčo a už to bylo:
Vruty zásadně v plastovým pásku. Nic moc eko no:
Pracuju kolem 40 hodin týdně, někdy víc, někdy míň, je to hodně volný. Na Zélandu není max. pracovní doba specifikovaná, takže je docela běžný, že někteří tady pracují +60 hodin týdně.
Každý den se toho naučím kupu, stejně jako si každý den uvědomím, jak moc je potřeba se toho ještě naučit, abych si byl věcma jistej. Začínám v podstatě od nuly, páč tady jsou moje zkušenosti z ČR k ničemu, je to všechno nový. Dokud se učíš, čas plyne několikrát rychleji, než by musel, a tak zjišťuju, že už to dělám přes měsíc a na Zélandu jsem skoro dva. Ouh boy.
Každý den se toho naučím kupu, stejně jako si každý den uvědomím, jak moc je potřeba se toho ještě naučit, abych si byl věcma jistej. Začínám v podstatě od nuly, páč tady jsou moje zkušenosti z ČR k ničemu, je to všechno nový. Dokud se učíš, čas plyne několikrát rychleji, než by musel, a tak zjišťuju, že už to dělám přes měsíc a na Zélandu jsem skoro dva. Ouh boy.
