Přechod Anagy na Tenerife

"Majkl, musíš do Anagy", říkal mi jednou Gabi, v očích mu jiskřilo a prsty měl v křeči, jako by vymačkával z křemene vodu. A tak jsem šel. Anaga na ostrově Tenerife je mýtama opředený místo s lesem starým několik staletí, kde se nachází na kilometru čtverečním tolik přířodních druhů jako nikde jinde v Evropě. Začal jsem v Tegueste, klasickým kanárským městečku. Už ten příchod do lesa člověka totálně srovná do latě a to bylo poprvý, kdy jsem z tý krásy padl do kolen.

Les v Anaze

Když jsem vyšel nad hranici lesa, neviděl jsem nic než nekonečněj oceán, prazvláštní skály kolem a cesty vedoucí do vesnic o deseti chalupách.

Vesnice Afur

Lidí tady žijí na neuvěřitelnejch místech. Bezmála hodiny pořádnýho treku ke konci cesty, kde není nic než malý parkoviště a pár domků. Když jsem se dostával hloub a hloub do nitra Anagy, začal jsem potkávat místní obyvatele. Potkal jsem třeba týpka, kterej každej den vezme kládu se dvěma kýblama a jde k hodinu a půl vzdálenýmu prameni, aby tam nabral dvacet litrů vody a šlapal se svým vlčákem zpět. To má tak akorát pro sebe, kozu a dvě slípky do druhého dne, kdy jde znovu.

Jedno z místních obydlí

Vedle zelených nepropustných svahů tu jsou místa vyprahlý jako když se ráno vzbudíš po pěti pivech.

Kaňonem řeky Affur

Když už takový místo potkáš, stačí se podívat jiným směrem a číhá tam na tebe něco totálně jinýho. Jak z jinýho světa.

Skalní útvary tu jsou naprosto magický

Když jsem došel na pláž, už jsem to fakt nedal a zůstal jsem tam celou noc.

Moje ložnice

Druhej den jsem potkal borce, kterej bydlí 8 let na jednom místě bez elektřiny, 3 hodiny solidního treku k nejbližší chalupě.

Typický dům místních obyvatel, co se rozhodli žít daleko od všeho

Putoval jsem dál podél pobřeží na sever za neustálýho hučení atlantských vln po uzoučkých cestičkách vyšlapaných lidma, kteří sem po staletí utíkají zpět k jednoduchýmu životu.

I když to z fotky nevypadá, je to focený v noci

Jedno z prvních větších městeček na mý cestě byla Taganana.

Atlantský pobřeží

Celýmu městu vládne klasická kanárská architektura, tzn. bílý domy jednoduchejch tvarů postavený v prudkých svazích.

Typická vesnice v Anaze

Z Taganany jsem pokračoval dál směrem k Roque Bermejo.

Severní pobřeží Agany

Cestou jsem procházel Las Palmas, vesnicí s pěti domy a jediným stálým obyvatelem. Vesnice stojí na sto padesát metrů vysokém útesu. Kolem nic, jen les, oceán a tisíce racků. K nejbližší cestě to je dvě hodiny cestičkou úzkou tak pro jednu zkušenou kozu.

Las Palmas

Francesco, jediný zdejší obyvatel, tady bydlí jen se svým oslem, psem, polem a kaktusy.

Francescův domek v Las Palmas

Všude kolem je spousta horskejch koz, kterejm se tady podle všeho dobře daří.

Divoké kozy

Celej trek jsem zakončil v Chamorga, odkud už jsem to dal stopákem až domů do Arafa.

Chamorga

Celý to bylo naprosto magický, že ani po pár dnech k tomu nemám co říct, protože všechna slova a fotky mi přijdou bezcenný. Z každýho kroku a novýho místa tam jde zřetelně cítit ten pevnej vztah lidí k půdě, vodě, oceánu, životu. Anaga je místo, kde starý vulkány vykreslily do krajiny prazvláštní tvary, který spolu s nevyzpytatelným podnebím vytvořily nekonečný množství mikroklimat, takže zatímco stojíš mokrej po kolena v blátě, díváš na krajinu vyschlou na dřeň. Husí kůži jsem měl co pár minut z tý krásy kolem a mám ji i teď, jen si na to vzpomenu. Ušel jsem přes třicet kiláků, nastoupal necelý čtyři a odnesl si pocit, že o životě zase vím totální hovno.