Punker zahradníkem

Jednou to muselo přijít. Celej vesmír k tomu směřoval. Po experimentech na Melichárkovu zemědělském družstvu, loňských punkových pokusech na naší zahradě, exkurzích po místních permakulturních farmách, prostudování knihy o pěstování zeleniny v oceánským podnebí a desítkách hodin strávenejch vožraleckejma diskusema s místníma hipppie-zahradníkama, jsem do toho konečně praštil jak Pepek do Bluta. Tradiční pěstování zeleniny nikdy nebylo pro mě, na to je můj přístup k zahradničení a vůbec všemu moc nesystematickej a punk. Takže když sem se někdy počátkem tohodle roku konečně dostal k prostudování toho, vo čemž že to vlastně je ta permakultura, došel sem k tomu, že tenhle zdánlivě nesystematickej koncept je něco, co bylo stvořený pro mě. Celý to je o tom, že místo toho, abys uzpůsobil svý okolí vlastním potřebám, raději se do něj snažíš nenásilně vplout. Je to dost mírumilovný a přirozený, hodně o recyklaci, udržitelnosti, produkci novejch zdrojů pro sebe i svý okolí a vůbec celkově o myšlení ne stylem "co můžu z tohodle kusu půdy mít", ale "co můžu pro tenhle kus půdy udělat", takže bude nejen prospěšnej tobě, ale i dalším lidem a živočichům kolem tebe. Permakultura obecně je spíš způsob myšlení, než něco konkrétního, a dá se to celý vztáhnout i na vlastní žití. Gumáckej příklad: není přirozený a tím ani správný pěstovat kukuřici tam, kde nikdy předtím nerostla, stejně jako není správný stavět dům ze dřeva uprostřed bezlesý pouště, a stejně tak není správný budovat továrnu na evropský auta v severní Číně. A tak jsem, počátkem tohodle roku, došel k tomu, že nastal čas probudit mý zahradnický já. Kde začít jinde, než stavbou kompostu, kterej zabere nějakej ten měsíc, než je připravenej k použití.

Kompost ze starejch pneumatik

Počátkem léta bylo třeba vyklíčit nějaký semena. Nezbylo, než postavit todle dokonalý pařeniště z igelitu, co v něm byla zabalená sousedovic pračka, a ze starejch zmrzlinovejch kelímků.

Pařeniště z igelitu

Prvního vyklíčení jsme se dočkali už po třech týdnech. Jestli se nám chytne jen pětina všeho, co máme naklíčený, tak i tak budeme schopný nakrmit celou ulici.

První naklíčená zelenina: dýně, rajčata, chili, kapusta, čínský zelí, lilek...

Páč se v permakultuře fantazii meze nekladou, některý věci typu špenát jsem narval přímo do záhonu, i když návod na semínkách jasně říká, že to máš nechat naklíčit ve skleníku. Na mě si nějaký návody ale nepřijdou hele.

První špenát

Jedna z klíčovejch věcí na celým zahradničení a životě vůbec je dobře si připravit půdu. Jakmile máš prostě dobrej základ, nemusíš hnojit, zalívat, nic, prostě zasadíš a vono se to tak nějak všechno probojuje samo.

Vyvýšený záhony - původní půda mixnutá s černozemí z rohu zahrady a kompostem

Permakultura je taky vo nekonečný recyklaci všeho, vo soužití se nejen s přírodou a okolní krajinou, ale i s vlastním bytím a vlastními produkty. Takže zatímco zahrada mi dává okurky, já ji na oplátku dám třeba tyhle parádní pneumošky a starý lahve vod mlíka. Jo, až tak daleko jsme to jako lidstvo dotáhli.

Pneumatikový záhon, který chrání zasazený okurky před slimáky

První fazole deroucí se na povrch

Důležitou součástí myšlenky permakultury je trvalá udržitelnost a sdílení, což jsou další věci jako stvořený pro mě. Člověk nemůže dělat všechno, že jo, takže zatímco ty máš jablečný sad a vyrábíš jablečný džemy, soused má včely a tak s ním směňuješ džemy za med. To společně s důrazem na recyklaci tě zbavuje závislosti na peněžním systému, tzn. na práci, kterou děláš, abys z ní měl peníze, aby sis za ně koupil to, co si můžeš udělat sám s lidma okolo. Svý investice do zahrady zatím stále držím na nule, páč zatímco semínka jsem vysomroval vod místní veganský rodiny, tak palety na záhony sem dostal z indickýho krámu na konci ulice, cihly našel v rohu sousedovy zahrady atp. Takže hele na nic už nečekej a zima nezima, připrav, zasaď, skliď, buď happy. Bydlíš v bytě? Začni třeba tady.

Zadní část naší zahrady